Americký útok na Venezuelu a geopolitické dopady: od Madura po Grónsko

V sobotu 3. ledna 2026 provedly Spojené státy nečekaný vojenský útok na Venezuelu, při kterém speciální jednotky zadržely a do USA odvezly autoritářského prezidenta Nicoláse Madura spolu s jeho manželkou. Tento radikální krok amerického prezidenta Donalda Trumpa vyvolal mezinárodní reakce a přinesl řadu geopolitických důsledků, které rezonují v Karibiku, Evropě i Asii.

Operace "Delta Force" a zajetí Madura

Americká intervence nebyla spontánním činem, ale výsledkem měsíců pečlivých příprav. Jak uvádí zdroje z českých zpravodajských serverů, CIA dlouhodobě sledovala Madura na každém kroku - jeho pohyby, stravovací návyky i denní rutinu. Jednotky speciálních operací nacvičovaly útok na maketě jeho opevněné rezidence v Caracasu.

Samotný zásah proběhl s překvapivou precizností. Americkým jednotkám se podařilo vyřadit venezuelskou protivzdušnou obranu, která chránila prostor kolem základny La Carlota. Speciální jednotka Delta Force následně pronikla do Madurovy přísně střežené rezidence. Maduro se na poslední chvíli ještě se svou manželkou pokusil dostat do zabezpečeného úkrytu, nakonec se ale oba vzdali a byli zadrženi.

Podle kubánské vlády při operaci zahynulo 32 členů kubánských bezpečnostních složek a tajných služeb. Venezuelské síly útok nedokázaly zastavit a zasáhly pouze jednu z amerických helikoptér.

Bezprostřední následky a mezinárodní reakce

Situace ve Venezuele

Po zadržení Madura venezuelský nejvyšší soud pověřil viceprezidentku Delcy Rodríguezovou, aby dočasně převzala prezidentské pravomoci. Rodríguezová se prohlásila za Madurovu nástupkyni a označila ho za jediného legitimního prezidenta země. Americký ministr zahraničí Marco Rubio jasně vyjádřil, že USA uplatňují vliv především prostřednictvím námořního embarga na vývoz venezuelské ropy.

Donald Trump však Rodríguezové pohrozil: "Pokud nebude dělat, co je správné, zaplatí za to velmi vysokou cenu, pravděpodobně vyšší než Maduro."

Protesty v Praze a české politické reakce

V České republice vyvolal americký útok protesty i politické diskuze. Asi 50 lidí, převážně mladých, demonstrovalo v neděli odpoledne před americkou ambasádou v Praze. Svolavatel demonstrace Jan Májíček z Iniciativy proti válce přirovnal Trumpovy akce k útoku Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 nebo k vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968.

Čeští politici se v hodnocení americké akce neshodli. Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) ji označil za "nestandardní krok", ale podle něj by Česká republika měla USA jednoznačně podpořit. Místopředseda ODS Martin Kupka upozornil na důležitost stabilizace situace ve Venezuele.

Naopak místopředseda koaličního hnutí SPD Radim Fiala zdůraznil: "Nemohu to hájit. Bylo to porušení mezinárodního práva."

Evropská unie: výzva k deeskalaci

Evropská unie po americké vojenské intervenci vyzvala všechny strany ke klidu a zdrženlivosti, aby se zabránilo eskalaci, a k mírovému řešení krize. Prohlášení podpořilo 26 států bloku včetně České republiky; pouze Maďarsko se připojit odmítlo.

EU v prohlášení připomněla, že Nicolás Maduro postrádá legitimitu demokraticky zvoleného prezidenta, a vyslovila se pro pokojný přechod k demokracii v zemi vedený Venezuelou a respektující její svrchovanost. Členské státy EU dále zdůraznily nutnost dodržovat zásady mezinárodního práva a Chartu OSN za všech okolností.

Geopolitické důsledky: od Kuby po Tchaj-wan

Kuba v hluboké krizi

Americký útok má dramatický dopad na Kubu, která je dlouholetým spojencem Venezuely. Podle analýzy z Voxpotu USA po zásahu v Caracasu upřely zrak na Havanu. Ministry zahraničí Marco Rubio během tiskové konference vyjádřil obavy kubánské vlády: "Kdybych byl v Havaně a byl členem vlády, měl bych obavy."

Havana a Caracas udržují velmi blízké vztahy od roku 1999, kdy se ve Venezuele dostal k moci Hugo Chávez. Kuba získala potřebnou komoditu - ropu, zatímco Venezuela morální podporu. Americká ropná blokáda proti Venezuele výrazně ohrožuje kubánskou energetickou infrastrukturu, která trpí častými blackouty.

Čínské obavy a Tchaj-wan

Čínské vedení tvrdě odsoudilo americký vpád do Caracasu jako porušení mezinárodního práva. Peking byl dlouholetým partnerem Madurova režimu a podle analýz sleduje dění s obavami. Skutečná otázka podle některých analytiků zní, zda se Peking po venezuelské operaci odváží k invazi na Tchaj-wan.

Čína a Venezuela navázaly vztahy už za Madurova předchůdce Huga Cháveze. Čínský prezident Si Ťin-pching měl s Madurem blízký vztah založený na ideologické spřízněnosti i společných ekonomických zájmech.

Trumpův zájem o Grónsko

Zároveň s venezuelskou krizí americký prezident Donald Trump obnovil svůj dlouhodobý zájem o Grónsko. V rozhovoru pro The Atlantic prohlásil: "Grónsko potřebujeme, rozhodně." Dánskou autonomní část popsal jako ostrov "obklopený ruskými a čínskými loděmi".

Dánsko se okamžitě ohradilo. Premiérka Mette Frederiksenová uvedla: "USA nemají právo anektovat žádnou ze tří částí Dánského království." Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen dodal: "Naše země není na prodej a o naší budoucnosti nerozhodují příspěvky na sociálních sítích."

Zájem o Grónsko Trump zdůvodňuje národní bezpečností USA. Ostrov o rozloze 2,17 milionů kilometrů čtverečních má strategický význam a disponuje velkým nerostným bohatstvím.

Ekonomické souvislosti: ropa jako motiv

Jedním z hlavních motivů americké intervence jsou podle analytiků venezuelské zásoby ropy, které jsou největší na světě. Trump na sobotní tiskové konferenci po zadržení Madura řekl, že chce americkým ropným společnostem znovu umožnit těžbu ve Venezuele.

Podle vicepremiéra Havlíčka mohla být ropa jedním z motivů útoku: "Šlo i o ropu, ale nikoliv jen z pohledu té těžby, ale také z hlediska geopolitické situace." Havlíček připomněl spolupráci Venezuely s Ruskem nebo Čínou a naznačil, že Trump může situaci využít k posílení tlaku na zlevňování ropy na trhu.

Analytici však upozorňují, že aktuální podíl Venezuely na obchodování s ropou je spíše zanedbatelný a zásah nemusí způsobit výrazný růst cen.

Závěr: nová éra americké zahraniční politiky?

Americká intervence ve Venezuele představuje zásadní změnu ve Washingtonově přístupu k zahraniční politice. Podle komentátora Davida Rothkopfa hovoříme o "putinizaci americké zahraniční politiky", která urychluje přechod od světa založeného převážně na pravidlech a mezinárodním právu ke světu soupeřících sfér vlivu.

Trumpova administrativa neváhá použít vojenskou sílu proti režimům, které považuje za nepřátelské, a zároveň nechává otevřenou možnost dalších intervencí. Venezuela tak možná nebude poslední zemí, která bude čelit americkému vojenskému zásahu. Nadále zůstávají v hledáčku Washingtonu Kuba, Írán a podle některých spekulací i další země.

Pro Evropu přináší tyto události ponaučení, že musí prohlubovat spolupráci a spoléhat se hlavně sama na sebe, jak uvedl místopředseda STAN Lukáš Vlček. Mezinárodní společenství se nyní potýká s otázkou, jak reagovat na tento nový styl mocenské politiky, který staví na síle více než na diplomacii.